Můj rok se švédštinou
30. 11. 2010
Měsíc první
Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok. A můj nový rok začal naprosto fantasticky. Po šestiletém vztahu, ve kterém jsem již přestala doufat, že se někdy stanu vdanou paní, mě můj přítel požádal o ruku. Nevím, zda se příliš napil, zda ho jeho matka přitlačila ke zdi, anebo jestli prostě a jednoduše vyrostl a dospěl, výsledek ale stál za to. Během novoročního přípitku jsem dostala prstýnek s velkým třpytivým kamenem a stala se tou nejpřekvapenější budoucí nevěstou pod sluncem. Celý měsíc se tedy nesl ve znamení obvolávání přátel, oznamování té šťastné noviny, zamilovaného posedávání po restauracích a kupování dostatku papírových kapesníků mojí matce.
Měsíc druhý
Jestliže jsem se myslela, že jsem tou nejvíce překvapenou budoucí nevěstou na nový rok, šeredně jsem se zmýlila. Ten moment absolutního překvapení totiž teprve měl přijít. Nadešel hned na začátku září. Můj budoucí muž mi totiž jen tak během večeře mezi řečí o sexuálním harašení našeho psa s fenou z vedlejšího vchodu a pátečním zápase v hokeji s kamarády oznámil, že dostal velkou pracovní nabídku, která by ho mohla v jeho kariéře vynést do zázračných výšin. Měl povýšit jako vedoucí pro severskou divizi jejich marketingové firmy. Severskou? Divila jsem se naivně. „No, víš miláčku, to bychom se museli přestěhovat do Švédska.“ Tak tohle bylo teprve to překvapení roku! Do Švédska? Co já bych dělala asi ve Švédsku, letělo mi hlavou. Jak bych se vůbec ve Švédsku mohla vdávat, když ani nevím, jak se švédsky řekne ano. A navíc, já nevím, ani jak se ve švédštině řekne ne a vlastně cokoliv. Vždyť bych těm lidem nerozuměla. Navíc jsou to určitě ledové švédské psí čumáky, se kterými není zábava. Jejich smích určitě vypadá jako drkotání zubů, jaká je tam zima. A tak jsem se dozvěděla, že máme měsíc na rozmyšlenou a rozhodnutí, jestli naše další kroky povedou směrem na sever do Stockholmu.
Měsíc třetí
Od té doby, co jsem se dozvěděla o možnosti žít ve Švédsku, jsem se snažila vnímat zimu trochu jinak, pozitivněji. Snažila jsem se trávit venku co nejdelší dobu. Prodloužila jsem proto procházky s naším psem, který, jak se ukázalo, asi zrovna nebude milovník sněhu a mrazu. Zatímco on chtěl domů, já se snažila dýchat zhluboka mrazivý vzduch lesa a uvízla ve sněhu kozačkou. Navíc se začalo rozhodnutá přibližovat a já viděla, jak se můj budoucí muž na vidinu skvělého zaměstnání těší. Nenápadně mi proto podstrkoval časopisy o cestování, ve kterých byla švédská krajina, města a kultura vykresleny v těch nejzářivějších barvách. Stockholm – Benátky severu; Švédská krajina jako pohádkové místo a podobně. Věděla jsem, že s tímhle chlápkem chci strávit zbytek života, a tak jsem si řekla, proč ne ve Švédsku. Rozhodli jsme se, že pojedeme.
Měsíc čtvrtý
Zdá se být ohromnou zábavou všechny známé překvapovat naší cestou do Švédska. Všichni jsou nadšení, prý by chtěli také jet. Připadám si jako Marco Polo z Čech, který dobude a objeví svět. Euforie mě přechází ve chvíli, kdy shlédnu omylem ve filmovém klubu Sedmou pečeť od Ingmana Bergmana. Nejenom, že je ten film hrozná deprese, ale depresivní je i fakt, že neumím slovo švédsky. Navíc, když člověk švédštinu slyší, zjistí, že v ní nenachází žádný z jiných evropských jazyků, který by dobře znal. Okamžitě jsem proto nastartovala velkou pátrací akci po nejlepších jazykových kurzech švédštiny. Všechny kurzy jsou rozjeté, což mi nezabrání se do jednoho z nich přihlásit. V polovině dubna dorážím na svou první lekci švédštiny v Tutoru.
Měsíc pátý
Došlo mi, kolik toho musím před cestou zařídit. Zejména, kolik práce musím sama dodělat, nežli zaměstnání opustím. Podávám proto výpověď a ptám se sama sebe, co budu ve Švédsku dělat? Odpovědí na moji otázku je přece má snaha se naučit švédsky. Navíc, něco v angličtině se pro začátek snad najde. Po měsíci učení se švédsky jsem však shledala svou odpověď jako nedostačující. Švédština mi vůbec nešla. Stále jsem se ocitala v pasti výslovnosti a silně na mě dopadaly důsledky mého pozdního přihlášení se do kurzu. Do budoucnosti si slibuju, že už se nikdy nikam pozdě nepřihlásím a vztahuji to obecně na vše, co budu v životě dělat – budu to dělat včas.
Měsíc šestý
Představa, že dělám věci včas, mi přijde zábavná. Zjišťuju totiž, jak díky učení se švédsky a komunikování s místními realitkami, ztrácím čas na všechno ostatní. Začínám Švédy nesnášet ještě předtím, nežli potkám prvního. Za prvé je nemám ráda pro ten jejich příšerný jazyk, za druhé je nemám ráda pro jejich blbé počasí. Obávám se, že tohle je poslední léto, které pro mě nastane. Lekce švédštiny na konci měsíce finišují, proto je přede mnou švédské vzduchoprázdno, které si plánuji naplnit soukromými lekcemi.
Měsíc sedmý
Na soukromé lekce jsem samozřejmě nechodila. V práci jsem skončila, proto jsem se rozhodla většinu svého času strávit chytáním bronzové barvy u veřejných bazénů. Po každém večírku během teplé letní noci se s pláčem loučím s kamarádkami, přestože mě dojezd čeká až za půl roku. Otevírám po měsíci učebnici švédštiny a jsem zděšená. Během několika týdnů jsem dokázala zapomenout většinu informací z posledních lekcí. Dělám si proto plán, kterak si opakovat o prázdninách.
Měsíc osmý
Jsem absolutně mimo plán. Neopakuji si o prázdninách, protože na mě padá deprese z toho, že se nikdy nic ze švédštiny nenaučím. Zdají se mi sny o tom, jak běhám zmatená po stockholmských ulicích (všech těch, které jsem viděla v dokumentech, a že jich bylo), neumím si říct o jídlo, zeptat se na cestu a nakonec končím jako bezdomovec pod jedním z milionu stockholmských mostů. Vyrážím s kamarádkou nakupovat nábytek do její nové garsonky. Během nákupu nejsem schopná se na cokoliv koncentrovat, neboť jsme v IKEE a já většinu času trávím čtením názvů závěsů do koupelny, poliček a židlí. Abych si zvykla na švédské stolování, skupuji většinu jídla v přidruženém obchodu se švédskými lahůdkami.
Měsíc devátý
Stala jsem se závislou na masových švédských kuličkách. Při představě, že jimi budu zásobovaná do konce života, mě zalévá blaho. Navíc se blíží říjnový začátek kurzů švédštiny, ve kterých statečně pokračuji. Ostuda, která by mohla vzniknout mým lelkováním, mi nedá spát, a proto se vrhám na učení. Z legrace začínám na svého budoucího muže mluvit ve švédštině. Zatím se informuji zejména o tom, kolik je hodin, co za jednoduchou činnost dělám, kudy se jde do koupelny nebo co mám ráda za sport a jídlo. Také vytahuji první podzimní bundu, protože začíná být chladno. A to mě trochu děsí…
Měsíc desátý
Kurzy vypukly. Sedím v Tutoru pečená vařená, protože už nechodím do práce. Mám pouze brigádu u otce v kanceláři a přes internet se snažím informovat o možnostech zaměstnání ve Švédsku. Švédština se začíná jevit jako docela nezbytná součást mé budoucí kariéry, proto se strašně urputně snažím. S učebnicí usínám, vstávám, pracovní papíry se dokonce povalují na WC. Přítel se mě snažil odtrhnout od učení a vzít na večeři – odmítla jsem ho s tím, že si dám švédské masové kuličky. Myslím, že se mě začíná bát.
Měsíc jedenáctý
Náš odjezd se začíná kvapem blížit. V záchvatu strachu z omrznutí nám skupuji všechno zimní oblečení, které se objeví na pultech. Jako vstupní stránku na počítači jsem si nastavila informace o počasí ve Švédsku. Na kurzech si ze mě spolužáci dělají legraci, protože jsem se vyšvihla na šprta třídy. Mám hroznou radost, že konečně vidím pokroky. Už také vím, kam na švédštinu chodit ve Stockholmu. Lektorka kurzu mi slibuje, že si se mnou bude psát ve švédštině, abych si všechno pěkně procvičila i písemně. Začínám být naměkko a moje okolí taky. Je to nevyhnutelné.
Měsíc dvanáctý
Poslední Vánoce u našich. Uvědomuji si, jak jsem ráda, že nejedeme do nějaké orientální nebo arabské země, kde se Vánoce neslaví. Bez nich bych asi nepřežila. Ještě, že je Švédové slaví. Pověsila jsem na stromeček slavnostně osobičku v podobě soba. Skoro měsíc už nespím a masové kuličky už nemůžu ani cítit.
Měsíc první
Odjíždíme. Jak na nový rok, tak po celý rok. Tak jaký ten budoucí rok ve Švédsku bude?